#107: Odlet

#101-106: Tornádo

Tak zítra se letí domů... 107 dní uteklo jako voda.

#95-100: Volno

Sobota

Poslední dny si hodlám užít, nejlépe na pláži! Takže jakmile v sobotu vykouklo slunce...

#90-94: CAE zkouška

Pondělí

Příjemná změna nemuset vstávat brzo a nasnídat se v klidu. Popíjet kafe, opalovat se a přitom pozorovat papoušky se člověku nepovede tak často.

#87-89: Graduation

Pátek

Poprvé jsem vstávala s vyloženě dobrou náladou, protože mě čeká poslední cesta do školy.

#82-86: Učení mučení

Neděle

Celý den strávený v posteli a vůbec mi to nevadilo.

#77-81: Fox Studio + Zkouška

Úterý

Čeká mě velký den, tak začnu pořádnou snídaní. Snídám vlastně pořád to samé a vůbec mi to nevadí, protože kiwi z Nového Zélandu? Nepřekonatelné...

#73-76: Nemoc

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsala, ale jsem nemocná a školy i práce mám nad hlavu.

Pátek

Ve škole se nic moc zajímavého nedělo a hned jak jsme skončili, jela jsem si pro výplatu.

Všichni musí mít selfie s operou

#70-72: Black Light Party

Úterý

Tak to abych dneska jednu navštívila

#67-69: Svatba

Sobota

Jedu na svoji první svatbu v životě. Škoda jen, že je 150 km daleko.

Na jih s přestupem v Oatley

#65-66: Bondi Beach

Čtvrtek

Pršelo děsně celou noc a bude to pokračovat i přes den.

#62-64: Záchranka

Pondělí

Předpověď hlásí celý týden déšť. Léto se zatím evidentně nechystá dorazit...

#60-61: Rosehill + The Star Casino

Sobota

Vůbec jsem se nevyspala, protože včera večer mi vytekla pračka a zatopila celou chodbu a pokoje. Uklízela jsem to snad 4 hodiny. Spotřebovala jsem milion ručníků a fén se mi skoro roztavil v ruce, ale nesměla jsem dopustit, aby se zvedla plovoucí podlaha a nebo zplesnivěly koberce. Hlavně jsem se modlila, aby sousedi pod námi neměli flek na stropě... to ale zjistím jedině, až si přijdou stěžovat.

#57-59: Otevírání H&M

Středa

Pořád špatné počasí, nenaděláme nic. 

Škola dlouhá a nudná, ale domluvily jsme se s Radkou, že 11.11. půjdeme na Chinaski, tak snad nám to vyjde. 

#55-56: Recycle

Pondělí

Prší a vlhkost snad 100%. Všichni jsme byli jako přejetí parním válcem.

#53-54: Establishment

Sobota

Kolem 6am mě vzbudil Adam odcházející do práce. Chvíli jsem ještě ležela, ale nemělo to moc smysl a jak jsem se tak koukala do stropu, rozhodla jsem se, že když pracuji až večer, půjdu dneska do fitka.

#51-52: Coogee Pavillion

Čtvrtek

Probudila jsem se do velice podivného počasí. Vypadalo to jako by byl ve vzduchu písek a vlhkost byla kolem 90%. Zároveň chvíli pršelo a hned nato vyšlo slunce, to se střídalo po celý den.

Na cestu do školy mi ještě nepršelo, ale potom přišel monzun a lilo 4 hodiny v kuse. Při hodině jsme zkoušeli ústní část naší zkoušky a já byla s Melanie. Vyhovovalo mi to, protože je výřečná a diskuze o povinných tématech se s ní jednoduše a přirozeně rozvíjí.

Po škole jsem letěla domů, abych si vzala uniformu. Ta byla tentokrát ve znamení bílého trička, modrých jeans a conversek. Všechno jsem to čirou náhodou měla a tak jsem vyrazila na Coogee Beach.

Šíleně pršelo a moje cesta trvala dvě hodiny. Takže si umíte představit, jak krásná jsem dorazila do práce. Zmoklá slepice Aneta... nicméně když jsem našla tu správnou budovu, nestačila jsem zírat.

První patro je otevřený prostor s obrovskými okny, což ho krásně prosvětlilo. Převládá zde dřevěný nábytek, ale strop zůstal industriální. Můžu říct, že jsem koukala s otevřenou pusou... nádhera! Takhle si jednou zařídím vlastní bydlení.

Já jsem však pracovala v nejvyšším patře a to bylo zcela jiné. Důležitý prvek byla obrovská terasa, z které byl nádherný výhled na oceán (teda byl by, kdyby nepršelo). Celý interiér byl naprosto rozdílný, plný masivního nábytku, obstarožních světel a různých obkladů na stěnách. Terasa byla odlehčená a nejvíce se mi líbily ty žárovičky natažené přes celou plochu. Poté zde byl takzvaný "glass house" (skleník), což byla skleněná místnost nacházející se na terase. Po celý večer skleník praskal ve švech, protože odtud byl krásný výhled na osvětlené město. 

Pracovala jsem s výbornou partou ve které jsem objevila Slovenku jménem Lea. Výborně se mi s ní dělalo a doufám, že se zase potkáme. Nosila jsem canapés (jednohubky), které zase vážily kolem 10 kilo, ale alespoň jsem je nabízela lehce podnapilým zato přátelským lidem a mohla jsem si u toho zpívat staré pecky Michaela Jacksona, které zněly skoro celý večer.

Párty byla vlastně oslava celého podniku a přišlo kolem 800 lidí. To znamenalo, že jsme se museli prodírat neprostupným davem s kuřecími křídly a jogurtovou omáčkou a nic nerozlít, natož někoho umazat. Občas to bylo naprosto nemožné a museli jsme mít talíř nad hlavou a modlit se, že to nás nikdo nestrčí... to by totiž byla docela katastrofa. 

Další vtipná věc byly názvy jednohubek. Vlastně to nebylo ani moc vtipné, protože šéfkuchař nám zdůraznil minimálně 100x, že MUSÍME znát přesný název a složení všeho. Pokud to spleteme a narazíme na někoho, kdo zná jídelní lístek... budeme mít problém. Nechápu, proč se kuchaři snaží vypadat světově a pojmenovávají své výrobky názvy jako "Roasted foie gras with apple, celeriac and truffle beignets" nebo "Warm bon-bons of foie gras à la Basque", ale museli jsme se s tím nějak vypořádat.

Skamarádila jsem se s dalšími lidmi z naší agentury. Jorge ze Španělska, Tom z Německa a Anna z VB. Tak doufám, že se s nimi zase uvidím. Domu jsem dorazila někdy před půlnocí a tak jsem nešla s ostatními do Ivy.

Pátek

Prší ze všech stran a ráno jsem já i Stephanie lehce zaspaly, takže jsme pobíhaly po bytě a malovaly se u vaření kafe.

Cris a Sharuch

Ve škole jsme se rozloučili s Gustavem a dozvěděli se, s kým budeme ve dvojici na ústní část zkoušky. Víte, jak je v naší třídě jen jeden jediný člověk, kterého nemůžu vystát? Osoba, se kterou mám problém už od prvního dne? Někdo, koho jsem se nejvíc bála dostat? Tak přesně toho mi lidí z Cambridge určili...Bennie.

Víceméně to pro mě znamená, že tuto část zkoušky nemám šanci udělat. Ústní zkouška má 4 části a první dvě skládáme každý za sebe, ty další dvě musíme spolupracovat a to je naprosto nemožné. Není v lidských silách vytvořit diskuzi s někým, kdo nepochopí otázku, nemá žádné nápady a už vůbec nemá slovní zásobu. Zároveň je těžké mu rozumět a to jak kvůli německé výslovnosti, tak i proto, že nedokončuje věty.

Když učitelka přečetla moji dvojici, celá třída se na mě soucitně podívala. O přestávce za mnou přišlo 6 lidí a vážně mě utěšovali... takže až takhle špatné to je.

Po škole jsem jela do centra a stavila se v mojí agentuře. Můj první paycheck!!! Alespoň něco mi zlepšilo náladu... vydělala jsem si $186 za 6 hodin práce, to je nějakých 530 Kč na hodinu. Hned jsem s tím zašla do banky a alespoň si trochu zlepšila náladu.

Doma jsem se rozhodla konečně uvařit něco jiného než kuře. Koupila jsem tedy hovězí a hledala na něj nějaké koření. To tady ale neexistuje. Používají podivný prášek, který se zalije vodou a vytvoří zvláštní směs. Je to něco jako hodně hustá omáčka, která ochutí maso. Naházela jsem do toho konzervu rajčat a voilà...

Výtečná večeře. Jsem na sebe pyšná, protože tady není vůbec jednoduché vařit. Přijde mi, že vůbec nenakládají maso a na BBQ se připravují jen klobásy nebo už předpřipravené hovězí. Všechno tu je v prášku nebo už uvařené a stačí to ohřát v mikrovlnce. Pravděpodobně to je tím, že lidí snídají, obědvají i večeří v restauracích a s vařením neztrácejí čas.

Zítra pracuji v baru v centru, tak jsem lehce nervózní... bude to totiž i s večeří.

#48-50: Shark Bar

Pondělí

Dneska bude krásně. Bohužel máme dlouhou školu a tak se můžu možná tak koukat z okna, jak si ostatní užívají na pláži.

#46-47: The Stables

Sobota

Probouzím se do nádherného dne, který prožiji zavřená v klimatizovaném baru. Jaké štěstí...

#42-45: Škola, práce, spát

Omlouvám se za zpoždění článku, ale momentálně nemám vůbec čas. Škola, práce, úkoly a spát... každý den.

Úterý

Pršííí... pořád je jaro, takže si počasí dělá co chce.

#40-41: Bydlení na Dee Why

Neděle

Konečně jsem doopravdy dohnala můj spánkový deficit a doufala jsem, že bych mohla jít na pláž, když jsem včera pracovala do večera a neužila si krásného počasí. Omyl, celou neděli pršelo... 

#38-39: Práce

Pátek

Jelikož jsem byla ve čtvrtek večer zase v clubu Ivy, tak jsem toho moc nenaspala. Lépe řečeno jsem spala přesně 40 minut a už jsem musela vstávat do školy.

#37: RSA

Nejnudněji strávených 7 hodin v mém životě...

#35-36: Nové spolužačky

Úterý

Poprvé jedu do školy z Dee Why a tu hodinu spánku navíc jsem si užila. V 7 ráno bylo už skoro 30°C a mohli jste se klidně opalovat.

#33-34: Prodloužený víkend

Neděle

První noc v nové queen size posteli byla úžasná. Bohužel se v noci zaváděl letní čas, a tak nám ukradli hodinu. Teď je rozdíl oproti ČR 9 hodin.

#32: Stěhování

A je to tady. Stěhování! Vstala jsem brzo a dobalila poslední věci. V 10am je check-out time a já musím být připravená na kontrolu a předání klíčů.

#31: Fotky ze surf tripu

Tak jsem v pátek úplně nezvládla jít do školy. Jedna hodina spánku mi prostě nestačí.

#30: Ivy

Je čtvrtek 1. října a musím říct, že ten měsíc neuvěřitelně utekl. Léto se blíží a když teď budu bydlet blízko pláže, pořádně si ho užiji. 

#27-29: Zařizování

Pondělí

Ze surf tripu jsme v neděli přijeli dost pozdě, takže jsem šla spát až někdy v 1am, protože jsem musela ještě vyprat mokré věci a napsat úkoly. Což znamenalo, že jsem ráno byla k smrti unavená. Po víkendu bez spánku se nikomu nechce vstávat brzo.

#24-26: Surf trip

Pátek

Ráno jsem dobalila poslední nezbytnosti, abych po škole mohla jen čapnout tašku a utíkat zpátky na Manly. Což jsem taky udělala (měla jsem přesně 3 minuty) a málem jsem nestihla trajekt a tím pádem i sraz. Bohužel v Sydney jsou semafory na každém metru a něco jako zelená vlna tady neexistuje, spíš pořád stojíte v kolonách a modlíte se aby už nikdo nechtěl přecházet silnici.

#22-23: Aktivní Sydney

Středa

Tak předpověď na středu se bohužel vyplnila, bouřky přišly a já o víkendu zmrznu v ledovém oceánu.

#20-21: Repelent

Pondělí

Naprosto vystihující moje pondělní ráno. Bohužel je jaro v plném proudu a ptáci začínají s námluvami. Jak se na tohle může nějaká chytit?

#18-19: Víkend

Sobota

Zase déšť. Chtěla jsem si vyprat prádlo, ale je to bez šance. Večer máme v plánu jít s holkama do centra, tak snad nebude pršet.

#17: BBQ

Ráno mě vzbudil déšť. Ne, to nebyl déšť, to byl monzun spojený s vichřicí. Pršelo ze všech stran, okna se rozlétla a stromy mlátily do domu. Podívaly jsme se na sebe s Weronikou a já jí jen tiše záviděla, že může zůstat v posteli. Weronika totiž dala výpověď a rozhodla se letět zpátky do Polska. Nezvládá to tady psychicky. Za ty dva týdny jsem vypozorovala, že každý den protelefonuje minimálně 7 hodin. (nepřeháním) Musela si koupit speciální tarif, aby měla volání do Polska zdarma. Austrálie prostě není nic pro ní.

Dej mi jídlo

#15-16: Společná večeře

Středa

Jako každé ráno jsem se doplazila pro kafe a vydala se vstříc novému školnímu dni. Přišla mi SMS od Stephanie, jak jsem se rozhodla ohledně bytu, že mají další zájemce, ale nejvíce by chtěli mě. (ooo, to potěší) Tak jsem ji odpověděla, že to moc ráda vezmu. Juchů! Mám se kam přestěhovat.

Černý pasažér

Vyloženě mi to zlepšilo náladu. Na trajektu mě zase pobavil holub, který se nějakým záhadným způsobem dostal do vnitřní kabiny a štrádoval si to mezi cestujícími. Holubi a racci jsou tady neuvěřitelně zdegenerovaní. Ztratili i ten zbytek pudů, který městští ptáci obvykle mají.

Výhled ze třídy

Máme nového spolužáka. Je to Němec a jmenuje se Ben. Tedy oslovovat ho máme Bennie. (....je mu 28) Mám tedy neustálý pocit, že volám na psa.

Škola byla dlouhá a domluvili jsme se, že jako třída půjdeme na společnou večeři. Zamluvili jsme stůl v nedaleké pizzerii, kde vaří bývalý student naší dánské učitelky Marianne. Bohužel, až od 6pm. Musela jsem se tedy tři hodiny poflakovat po okolí, protože domu bych to nestihla.

Neapolská pizzerie

Ve třídě je nás 12, ale Brazilka Cris musela do práce (živí sebe a svoji jedenáctiletou dceru) a Brazilec Gustavo prostě zapomněl přijít. Usadili jsme se tedy k nejdelšímu stolu s naší učitelkou v čele a všichni vytáhli z tašek víno. V Austrálii to funguje tak, že alkohol zakoupený v restauraci je až trojnásobně dražší než v obchodě. Je tedy zvykem si přinést vlastní láhev a za $5-7 si ji nechat jen otevřít.

Většina z nás si dala pizzu a víno padlo za vlast. Bavilo mě pozorovat, jak to některým stouplo do hlavy. Švýcarky začaly být rozverné a nevnímaly, že mají celou pusu od rajčat, Roberto v sobě nalezl Italskou krev a snažil se o jistou nonšalantnost a Sharuch skoro usnul s hlavou na stole. Co mě ale dorazilo byla otázka Němce Bennieho, odkud že to vlastně jsem. "The Czech Republic" ....What? Where is it? To snad ne. Myslím, že se mi nepovedlo skrýt mé opovržení někým, kdo nezná ani své sousední země. (a to chodí na vysokou školu)

Marianne nám objednala jako dezert místní specialitu. Roberto, který pracuje v jiné pizzerii, nám zase prozradil, jak se to vyrábí. "Víte, jak máte na konci dne vždycky přebytečné těsto na pizzu? Tak to prostě vezmete, nasekáte, hodíte do friťáku se zbylým olejem a nakonec zalijete nutelou." Mmm, specialita jak se patří.

Čtvrtek

Po cestě do školy jsem objevila úžasný malý stánek s kávou, šátečky, croissanty, donuty a i s jejich ne zrovna populárními masovými koláči. Hned jsem si tam koupila Banana Bread.

Banana Bread

Po škole jsem šla nakoupit nějaké maso, abych měla o víkendu z čeho vařit. Musím říct, že obchody s jídlem mají na každém rohu a jsou neuvěřitelně logicky uspořádány. Člověk se nemusí nikam vracet, prostě jen jdete a postupně shazujete do košíku, jako podle dokonalého seznamu. (já teda neshazuji, vždy hodinu zjišťuji, co je nejvýhodnější) 

Je libo klokánka?

Kdybyste věděli, jak mě lákalo to koupit. Maso ve slevě! Tak snad příště.

#13-14: Prohlídka bytu

V pondělí jsem byla dlouho ve škole a neudálo se nic, co by stálo za řeč.

Přijíždějící trajekt

V úterý jsem měla v plánu jít obhlédnout dva byty. Na první adrese jsem měla být až v 5:30pm, takže jsem před tím zůstala ve škole a napsala všechny úkoly a eseje.

Oběd

Ve 4:30pm jsem vyrazila směr Dee Why, ale jako vždy jsem musela bojovat s jízdním řádem. Autobus měl přijet ve 4:40 ale přijel až v celou, no nic. Cesta byla záživná, když se řidič přestal snažit točit na kruhových objezdech a prostě je začal projíždět přes prostředek (po trávě). Nevím, co mu na to NSW State Transit řekne, ale já se mu vůbec nedivím. Doslova na každém rohu byl malý kruhový objezd. Někdo se asi nudil.

Dee Why

Dee Why je krásné předměstí. Připomíná mi Hawaii, kde taky měli v oblibě domečky se zahradou a všude kolem zeleň. V porovnání s Kingsfordem to snad musí být jiné město. (i stát, kontinent, planeta) Pláž je kousek a autobusy sem taky jezdí.

Otevřela mi Stephanie. Je jí kolem 30 a vypadá mile. Bydlí s přítelem Adamem a s kočkou BooBoo. Byt byl útulný, voňavý (žádné kari), čistý (žádní mravenci) a s úžasným balkonem, odkud je vidět i oceán. S kočkou jsem se samozřejmě hned seznámila. Je to neuvěřitelné, ale je velká jako moji kocouři. Zkoukla mě podezíravým pohledem, ale myslím, že jsem si ji naklonila, když jsem ji zjevně věnovala největší pozornost. Už kvůli ní bych tam ráda bydlela.

Potom jsem měla jet na další prohlídku, ale už bylo moc pozdě na to, abych za ním jela 30 minut a potom přes dvě hodiny domu. Tak jsem napsala majiteli, že to bohužel dneska nezvládnu. A on mi odepsal:

Hahaha

Tak jo, pošli na mě federály prosím. Úplně vidím, jak se přetrhnou, aby našli moji Pre-paid SIM kartu, kvůli Brazilcovi, co po deseti letech v Austrálii neumí pořádně anglicky a sám je jen přistěhovalá opice.

Ještě, že jsem tam nešla...

#12: Úkoly

Konečně jsem se vyspala alespoň do 9. Neměla jsem na dnešek nic v plánu, jen odpočívat a napsat si úkoly.

Vzpomínka na domov

Tak jsem si udělala snídani (skoro jako v Čechách), vyprala prádlo a koukala na Rally Australia. Potřebuji načerpat energii na celotýdenní vstávání.

Kolem 11:00 jsem se vrhla na úkoly. Věděla jsem, že jich je hodně, ale že mi zaberou sedm hodin? To bude krásných dvanáct týdnů...

Umřu

Napsala jsem assignment, udělala reading test, dokončila 2 kapitoly a vypracovala pětistránkový worksheet. Příjemně strávená neděle.

Omnomnom

Alespoň jsem si udělala pořádnou večeři! Doufám, že tuhle nálož úkolů zvládnu, protože bude hůř.

#11: Blue Mountains

Vstávat v sobotu v 6 ráno je vážně nekřesťanské, každopádně na meeting point jsem se nějak doplahočila a vyrazili jsme směr Blue Mountains National Park.

Cesta trvala okolo dvou hodin a náš řidič Mark nám udělal sightseeing. Ukázal nám části Sydney i přilehlé okolí. Když nám ukazoval "Black town", bylo poznat, že není zrovna fanouškem Aborigines. V Austrálii se všichni bojí, že budou nařčeni z rasismu a chtějí odčinit temnou minulost plnou vyvražďování a utlačování. Jenže to řeší dost nešťastným způsobem. Postavili města, kde Aborigines můžou žít zadarmo. Nikdo je nenutí pracovat, mají vyšší dávky, ve všem dostanou podporu od státu, odpouští se jim daně... je toho daleko víc. No a to se samozřejmě nikomu nelíbí.

První zastávka byla v útočišti pro zraněná zvířata. Nejvíc nadšená jsem byla samozřejmě já. Klidně bych tam strávila celý den.

Nikdo si ho nechtěl pochovat (Scink uťatý)

Celebrita

Medvídek (vím, že je to vačnatec)

Láska na první pohled

Bring me the bitches

Done

Vombat, kupte mi ho někdo prosím

Klokani

Wallaby

Další zastávka Blue Mountains. Co k tomu napsat. Nádhera! Měla jsem pocit, že nejsem v Austrálii. Spíš někde v Africe nebo Jižní Americe. Modré hory jsou v UNESCO a název dostaly podle modrého oparu, který se vznáší nad nimi. Ten vzniká při vypařování oleje z listů eukalyptů.

Tři sestry

Tři sestry jsou pojmenovány podle domorodé legendy. Ta vypráví o třech sestrách z kmene Katoomba (tak se jmenuje i nejbližší město), které se zamilovaly do tří bratrů z jiného kmene. Rodiče se sňatkem nesouhlasili, tak se ženichové rozhodli získat nevěsty bojem. Kouzelník (Witch Doctor) se ale obával, že by v bitvě mohly zemřít i sestry, a proto je začaroval do skal. Protože byl ale sám zabit, nemohl z nich po skončení bojů kouzlo sejmout a tak navždy zůstaly skalami.

Witch Doctor (vidíte obličej?)

I přes vodopády řeky plynou dál...

Fotek mám mnohem víc, ale tohle pro představu stačí. Na Manly jsme dorazili v 7 večer a mě ještě čekala cesta do Kingsfordu. Jsem ráda, že si jdu konečně lehnout.

Noční opera