#33-34: Prodloužený víkend

Neděle

První noc v nové queen size posteli byla úžasná. Bohužel se v noci zaváděl letní čas, a tak nám ukradli hodinu. Teď je rozdíl oproti ČR 9 hodin.

Vstávala jsem v 6:30, protože jsem se domluvila s Kim, Laurou, Fabiem a Janine, že si půjčíme auto a pojedeme na Palm Beach. Půjčili jsme si bílé Hyundai i20, které je naprosto stejné, jako to moje v Praze. (jen je to automat) 

Český řidičský průkaz, na rozdíl od Švýcarského, není zároveň psaný anglicky, takže já byla jako řidič ze hry. Janine si řidičák zapomněla a Laura kategoricky odmítla sednout za volant, takže cestou tam bude řídit Kim a zpátky Fábio.

Vyrazili jsme brzo a vyhnuli jsme se tedy kolonám. Cesta trvala asi 30 minut a občas jsem se modlila, aby nám Kim nesedřela levý bok, (pořád se držela moc vlevo) protože jsme všichni zvyklí jezdit na pravé straně, ale nakonec jsme dorazili vcelku. 

Palm Beach je nádherná pláž a ví o ní málo turistů. Měli jsme sice trochu problém s nalezením parkingu, ale když skupina motorkářů zavelela k odjezdu, hned jsme toho využili. Parkovací lístek na celý den stál 340 Kč.

Švýcaři měli hlad a tak jsme šli na snídani. Zjistila jsem, že Kim za první měsíc utratila $3 000 z místní karty a $2 000 ze švýcarské. Když k tomu připočítáme její ubytování v home-stay za $2 400 měsíčně, utratila za září 127 000 Kč. Bez mrknutí oka. (a já běžím pro banány zlevněné o $1)

Opalovali jsme se, koupali v oceánu (pořád pěkně studený) a užívali si krásného počasí. Slunce je tu opravdu silné (Austrálie má nejvyšší procento rakoviny kůže na světě, kvůli narušené ozónové vrstvě) a tak jsme kolem 1pm šli do stínu a koupili si něco k pití.

Janine, Kim, Laura a Fábio (schovaný za 11)

 Pak jsme se zase slunili a vlastně pořád dokola.

Zpátky jsme se vydali někdy kolem 4pm a tentokrát řídil Fábio. Už dlouho jsem se takhle nebála. Křečovitě jsem se držela dveří a modlila se ke všem svatým. Měl stejný problém jako Kim, držel se moc vlevo, jenže ona jela opatrně a podle předpisů. Fábio se evidentně chtěl předvést a byla to samá brzda-plyn.

Nevím, kolikrát jel o více než 20 km/h rychleji než směl, ale tady se předpisy berou velmi vážně a pokuty jsou vyšší než můj měsíční nájem. Doufám, že se mě jejich placení nebude týkat.

Vážně jsem si oddechla, když mě vysadili doma. Rozloučili jsme se a já se v duchu zařekla, že společně s Fábiem si auto už nikdy nepůjčím.

Pondělí

Státní svátek Labour Day. Je to vlastně jako náš svátek práce a oslavuje se 8 hodinová pracovní doba, kterou si v devatenáctém století vymohli kameníci z Melbourne. Argumentovali tím, že člověk potřebuje 8 hodin spánku, 8 hodin rekreace a 8 hodin práce. Myslím, že se tím musí řídit jen ti kameníci, protože jinak to tady vypadá na 10 hodin spánku, 12 hodin rekreace a 2 hodiny práce (s pauzou na oběd)

Dnes je hlášeno 36°C a tak mě nenapadlo nic lepšího, než jít běhat. Měla jsem cíl, dostat se na mys jménem Long Reef Point a podívat se jak vypadá Dee Why z vrchu.

Přibližně takhle jsem běžela, ale najít trasu nebylo zrovna jednoduché. Když jsem se prodírala okolo Dee Why Lagoon zarostlými stezkami, myslela jsem jen na všechny ty pavouky, kteří tam loví hmyz u stojaté vody. (alespoň jsem běžela rychleji)

Konec laguny a v dálce kopec = můj cíl

Lagunu jsem obešla po psí pláži, kde jsem se pomazlila se všemi psími "rekreanty".

Psí pláž

Nakonec jsem si svoji cestu našla, ale celou dobu mi pražilo slunce na hlavu a teploměry hlásily 32°C ve stínu. Když jsem se konečně dostala na vrchol, myslela jsem, že to se mnou sekne. Zachránilo mě až pítko na vyhlídce, ze kterého dávali lidé pít spíš psům. (když je žízeň...)

Dee Why a jeho pláž

V dálce je předměstí Collaroy

Konec světa

Pláže Dee Why a Long Reef jsou velmi oblíbené u místních surfařů. I na fotkách můžete vidět, že vlny jsou vysoké a s krátkými periodami a to všichni vyhledávají. Na plážích jsou vyznačené malé úseky, kde fungují hlídky na žraloky a tam se smí lidé koupat. Surfovat můžete kdekoliv, ale je to na vlastní nebezpečí.

Já jsem si tedy odběhla svých 7 km a zpátky jsem šla bez bot po pláži. Mířila jsem domů sledujíc surfaře a děti na bodyboardech. Takhle krásně mi dlouho nebylo.