Čtvrtek
V noci jsem ani nešla spát, vstávala bych stejně ve 3 ráno.
Tak jsem si smutně dobalila poslední věci a čekala až dorazí můj shuttle autobus na letiště... kolem půl 4 vstali i Adam se Stephanie. Říkala jsem, ať si se mnou nedělají starosti, ale chtěli se naposledy rozloučit.
Poplakala jsem si, objala je a můžu jen doufat, že je ještě někdy uvidím...
Dostala jsem od nich na cestu mango (protože ho miluju), což mě dojalo znova. Nesnáším loučení...
Na letišti jsem byla v předstihu, tak jsem si počkala, až otevřou check-in a sledovala východ slunce. Takhle smutno mi dlouho nebylo. Vůbec se mi Austrálii nechce opouštět.
Do Jižní Koreje letím A380. Už mě ten obr ani tolik nefascinuje, spíš mi vadí, že jsou kvůli tak vysoké kapacitě letadla všude dlouhé fronty.
Moji spolucestující byli prarodiče s vnoučaty. Miminku bylo tak 6 měsíců a druhé dítě bylo asi pětileté. Paradoxně mimčo spinkalo skoro celou cestu, ale to druhé dítě seslal na zem sám satan. I přes to, že jsem si zarazila sluchátka až do mozku, mi zněl v hlavě jeho křik ještě pár hodin po opuštění letadla.
V Incheonu je -3°C a země pod námi se zdála zmrzlá. Byl to krásný pohled, když se zapadající slunce odráželo na ledové ploše, ale netěším se, až tu teplotu pocítím na vlastní kůži.
Letiště je obrovské, museli jsme čekat na vlak, než jsme se dostali ke kufrům. Já jsem si svůj nechala poslat až do Prahy, takže jsem si to rovnou namířila ke Korean Air "stánku".
Přespím v pětihvězdičkovém hotelu Grand Hyatt. To mi vůbec nevadí.
Jen co jsem vylezla z letiště, mě zasáhl všudypřítomný mráz. Bylo to jako když jste na ledovci a sundáte si oblečení. Chlad, který se vám dostane až do morku kostí... fuj!
Pokoj mám však přepychový a to mě velice potěšilo. V ceně je večeře i snídaně.
I tady se samozřejmě slaví Vánoce.
Pátek
Ráno jsem byla krásně odpočatá, došla jsem si na snídani a dala si poslední knedlíčky ťiao-c’. Mohla bych je jíst pořád.
Poté jsem se odhlásila z hotelu a přesunula na letiště.
Byla jsem dost překvapená, jak dlouhé fronty tu byly. Polovina ruského letadla za mnou nervózně stepovala, protože už dávno měli nastupovat a ještě ani neprošli kontrolou zavazadel. Na to jak jim tu všechno dokonale funguje a jsou technicky napřed, by tohle měli pohlídat.
Teď už jen čekám na můj let do Prahy a doufám, že to rychle uteče.
Žádné komentáře:
Okomentovat