#24-26: Surf trip

Pátek

Ráno jsem dobalila poslední nezbytnosti, abych po škole mohla jen čapnout tašku a utíkat zpátky na Manly. Což jsem taky udělala (měla jsem přesně 3 minuty) a málem jsem nestihla trajekt a tím pádem i sraz. Bohužel v Sydney jsou semafory na každém metru a něco jako zelená vlna tady neexistuje, spíš pořád stojíte v kolonách a modlíte se aby už nikdo nechtěl přecházet silnici.

Na trajektu jsem poprvé potkala revizora. Zrovna jsem si psala na mobilu, když ke mně ze strany přišel a začal mluvit. Měla jsem v uších sluchátka, tak jsem je vyndala a požádala ho, aby to řekl ještě jednou. On na mě vytřeštil oči a omluvil se mi, že to vůbec netušil, že dělám něco na mobilu a okamžitě se otočil k dalším cestujícím. Vůbec mě tedy nezkontroloval a ještě se mi omluvil. (to se u nás nestane)

Tolik peněz si létá volně po Sydney

Sraz byl ve 3:30pm před hotelem Novotel. Zrovna děsně pršelo, ale i přes nepřízeň počasí nás z autobusu vyskočil přivítat vysmátý Australan. Byl to naprosto typický surfař s vyšisovanými delšími vlasy, opálenou čárou na krku (od neoprenu) a slunečními brýlemi i v dešti. Jmenoval se Tom.

Bylo nás nakonec patnáct studentů, pětadvacetiletá učitelka Lucy a stejně starý učitel Benjie. Oba dva jsou Britové a byli ještě víc nezodpovědní, než my všichni dohromady. Mezi studenty se objevila Češka Karolína, se kterou jsme si hned padly do oka. Mám doopravdy štěstí na lidi.

Vyrazili jsme směr Bendalong.

Bendalong je směrem k hlavnímu městu

Po cestě jsme se stavili v Liquor storu a nakoupili tolik alkoholu, že by to opilo průměrnou čínskou vesnici. Deset bas Stell Artois po 24 pivech, 8 flašek vín, 2 flašky rumu, whiskey, Jägermeistera, 3 flašky vodky a gin.

Hned jak jsme zavřeli dveře, začalo se pít. Panáky jsme posílali po autobuse, víno a pivo teklo proudem. Když jsme v půlce cesty nabírali surf instruktory, museli si o nás myslet jen to nejhorší, protože takové uvítání (v podobě potlesku ve stoje a hvízdání na prsty) asi ještě nezažili.

Party bus

Do kempu jsme dojeli značně pod vlivem. Vypotáceli jsme se z autobusu a Tom nám začal přidělovat stany. Bohužel byla naprostá tma a můžu říct, že to byl doslova nadlidský úkol: najít stan, otevřít ho a hlavně si PAMATOVAT kde je.

V noci byla děsná zima, pršelo nám do stanu, ale nějak jsme si toho s Kájou vůbec nevšimly...

Tady máte důvod

Sobota

Můj mozek je teď bohužel naučený vstávat brzo, takže jsem se někdy kolem šesté ráno vydala podívat po okolí. Vylezla jsem ze stanu a nestačila se divit, všude kolem mě byli klokani. Jen zvedli hlavy, aby se podívali, co jsem to za vetřelce a pokračovali v pojídání trávy. V Bendalongu nebyl signál ani elektřina, takže toho asi moc nenafotím.

6am kangaroos

Po snídani jsme měli mít 2 hodiny surfování. Sraz byl v 9am, ale bohužel mezi námi byly dvě Švýcarky, které se před tím musely namalovat a upravit... (o můj bože) takže jsme na ně čekali dobrých 15 minut. 

Nasoukali jsme se do neoprenů a seznámili jsme se s našimi instruktory. Jeden Portugalec a druhý Francouz. Rozdělili jsme se do skupin podle toho, kdo z nás už surfoval (já už ovládám základy z Havaje) a šlo se sjíždět vlny. Voda měla tak 12°C a do toho pořád děsně pršelo.

Pláž vhodná k surfování

Všichni jsme už umírali hlady a v campu nám naservírovali klokaní maso. Chutná to víceméně jako hovězí nebo srnčí. Je to červené maso, s nízkým obsahem tuku a cholesterolu, takže vlastně dietní záležitost.

Hned po obědě se šlo zase surfovat. Švýcarky nezklamaly a přišly pozdě (za to namalované). Neopreny nám samozřejmě nemohly uschnout, když padaly trakaře a dostat se do nich vyžadovalo velké sebezapření. Tak ledovou věc jsem na sebe ještě neoblékala. Každopádně to byla stejně sranda, jen jsem postupně zimou už necítila nohy a těšila se do teplé sprchy.

Po sprše a večeři jsme vesele pokračovali v pití našich zásob. Museli jsme teda dojet pro další piva, ale to nás nezastavilo. Někdy kolem 22:30 jsme já, Lucy, Benjie, Miguel (Kanárské ostrovy), Guillaume (francouzský intruktor), Sharuch (ode mě ze třídy) a dva kluci z jiné školy, dostali vynikající nápad. Pojďme na pláž!

Takhle pláž u campu vypadá za dne

Byla naprostá tma, všichni jsme byli opilí a nikdo neznal cestu skrz les kolem kempu. Nejlepší možná kombinace. Každopádně jsme vyrazili za zvukem vody a nalezli úzkou pěšinu, které se postupně rozdvojovala a my vybírali směr čistě náhodně. Pravidelně jsme taky padali do neviditelných děr (možná jsme jen zakopli o vlastní nohy) nebo z nestejně vysokých schodů, které musel stavět nějaký opravdový umělec. Nic nás ale nemohlo odradit.

Na pláž jsme nějakým způsobem došli. Pravděpodobně tam bylo tak 5°C a vítr, že nás to málem odfouklo, ale to nikoho netrápilo. Zima nám najednou vůbec nebyla (proč asi) a tak jsme tam strávili dobré 3 hodiny pitím a hraním hry "I have never...", (řeknete třeba větu: "Nikdy jsem nebyla v Africe" a kdo tam byl, musí se napít) která se točila jen kolem sexu.

Dopili jsme a cestu zpátky si nikdo z nás už moc nepamatuje. Jen víme, že jsme se ocitli v jiné části campu a marně hledali naše stany (což nám přišlo samozřejmě neskutečně vtipné a rušili jsme noční klid). Když jsem konečně našla ten můj, lehla jsem na spacák a spala.

Neděle

Ráno nás vzbudil Tom, mlátící do hrnce. Rozespale jsem se podívala na Káju a musely jsme se smát. Obě dvě jsme v noci usnuly zcela oblečené i v bundách a bez spacáků. Alkohol je zlo, ale zima nám nebyla.

Vydaly jsme se na snídani a jak se postupně otevíraly stany, mohli jste určit, kdo se včera dobře bavil. Všichni jsme měli mrtvolný výraz ve tváři a plazili jsme se pro kafe.

Když se zavelelo k surfování, nikdo z nás nebyl zrovna plný energie, ale alespoň konečně svítilo slunce a to by byl hřích nevyužít.

Dopolední i odpolední surfování mělo úplně jinou atmosféru, když vám neprší na hlavu a můžete se vyhřívat při čekání na vlnu. Výborné zakončení víkendu.

Zpět do Sydney jsme dorazili v 8pm a myslím, že jsme si to všichni náramně užili.