Sobota
Jedu na svoji první svatbu v životě. Škoda jen, že je 150 km daleko.
Jela jsem do Southern Highlands do malé vesničky Wildes Meadow. Bohužel, nebylo moc možností, jak se tam dostat, a tak jsem dostala za úkol se domluvit s dalším zaměstnancem Stedmans, jestli by mě nevzal kus autem.
Můj plán byl tedy: autobus z Dee Why na vlakové nádraží Wynyard, sednout na městský vlak a pak přestup na mimoměstský do stanice Oatley. Tam by na mě měl čekat muž jménem Solomon a spolu budeme pokračovat 2 hodiny autem. (dohromady cesta kolem 4 hodin)
Všechno to proběhlo hladce. Solomon se bohužel ukázal býti silně nábožensky založený a celé dvě hodiny mi vyprávěl o své strastiplné cestě hledání boha a jak konečně pochopil, který je ten jediný správný. Když jsem mu na to odpověděla, že jsem vlastně ateista a Česká Republika (společně s Čínou a Japonskem) je jedna z nejateističtějších a nejsekularizovanějších zemí na světě, přestal se na mě usmívat.
Wildes Meadow (vlastně celá ta oblast) vypadá jako evropský venkov. Australané jsou z toho naprosto na větvi a kupují si tu domy za miliony dolarů. Mě to teda upřímně řečeno moc nevytrhlo.
Všude krávy, koně, stromy, tráva, jezírka... meh...
Ale pak samozřejmě uvidíte ty vily a nevadilo by vám nějakou vlastnit. Jen bych do toho určitě neinvestovala vlastní peníze. To radši dům na pláži.
Dorazili jsme v předstihu a pomáhali připravovat. Všechno bylo nádherně vyzdobené květinami a my jsme si se stoly a barem dali také záležet. Připravili jsme celý vnitřní stan a přízemí hlavního domu.
Bohužel začalo před obřadem šíleně pršet a vše se muselo přesunout dovnitř, ale nějak jsme to i ve stresu zvládli.
Tady máte nevěstu a tak.
Ze začátků jsem nosila jednohubky (pippies jsou speciální jedlí australští mlži, něco jako slávky nebo škeble) a poté jsem obsluhovala stůl rodičů a ostatních příbuzných nevěsty a ženicha. Nebylo to s nimi zrovna jednoduché. Všichni chtěli jiná vína a chlastali první ligu.
Šťastně svoji...
Pracovali jsme 12 hodin a domů jsme si odnesli suvenýry v podobě vín a piv. Dostala jsem i trochu tiramisu, protože jeden z kuchařů se mnou už pracoval v Newtonu a já jsem mu tehdy chválila tetování a nějak jsme se skamarádili, tak mi nechal trochu stranou. Jak říkám, základní pravidlo: Spřátelit se s kuchařem!
Domu jsem se dostala až v neděli v 5 ráno.
 |
| Na jih s přestupem v Oatley |
Můj plán byl tedy: autobus z Dee Why na vlakové nádraží Wynyard, sednout na městský vlak a pak přestup na mimoměstský do stanice Oatley. Tam by na mě měl čekat muž jménem Solomon a spolu budeme pokračovat 2 hodiny autem. (dohromady cesta kolem 4 hodin)
Všechno to proběhlo hladce. Solomon se bohužel ukázal býti silně nábožensky založený a celé dvě hodiny mi vyprávěl o své strastiplné cestě hledání boha a jak konečně pochopil, který je ten jediný správný. Když jsem mu na to odpověděla, že jsem vlastně ateista a Česká Republika (společně s Čínou a Japonskem) je jedna z nejateističtějších a nejsekularizovanějších zemí na světě, přestal se na mě usmívat.
Všude krávy, koně, stromy, tráva, jezírka... meh...
Bohužel začalo před obřadem šíleně pršet a vše se muselo přesunout dovnitř, ale nějak jsme to i ve stresu zvládli.
Tady máte nevěstu a tak.
 |
| Můj muž přes škeble |
Domu jsem se dostala až v neděli v 5 ráno.
Neděle
Víceméně jsem neděli prospala a pak dělala úkoly. Nic zajímavého.
Pondělí
Na pořadu dne jsou výsledky naší CAE zkoušky nanečisto.
Učitelka Marianne přišla do třídy a řekla, že byla šokovaná výsledky a že je docela zklamaná. Z naší třídy zkoušku udělali jen 4 lidi a z vedlejší dokonce jen 2.
Já, Melanie, Leonie a Nina jsme to udělaly. Učitelka si nás každého soukromě pozvala na pár minut, aby nám dala nějakou zpětnou vazbu.
Moje hlavní otázka byla, co si myslí zkoušející (Sára) o naší ústní části s Benniem. Prý by na mě neměl tolik spoléhat a nechávat věty nedořečené s tím, že já to zachráním. Strhne to body jemu i mně... Hmm to je super a co tedy mám dělat? Neříct nic, aby bylo trapné ticho?
Jinak jsem dostala speciální pochvalu za skoro 100% reading, ale co je mi to platné, když mám v jiné části německou kouli na noze, která mě táhne ke dnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat