Středa
Jako každé ráno jsem se doplazila pro kafe a vydala se vstříc novému školnímu dni. Přišla mi SMS od Stephanie, jak jsem se rozhodla ohledně bytu, že mají další zájemce, ale nejvíce by chtěli mě. (ooo, to potěší) Tak jsem ji odpověděla, že to moc ráda vezmu. Juchů! Mám se kam přestěhovat.
 |
| Černý pasažér |
Vyloženě mi to zlepšilo náladu. Na trajektu mě zase pobavil
holub, který se nějakým záhadným způsobem dostal do vnitřní kabiny a štrádoval si to mezi cestujícími. Holubi a racci jsou tady neuvěřitelně zdegenerovaní. Ztratili i ten zbytek pudů, který městští ptáci obvykle mají.
 |
| Výhled ze třídy |
Máme nového spolužáka. Je to
Němec a jmenuje se Ben. Tedy oslovovat ho máme
Bennie. (....
je mu 28) Mám tedy neustálý pocit, že volám na psa.
Škola byla dlouhá a domluvili jsme se, že jako třída půjdeme na společnou večeři. Zamluvili jsme stůl v nedaleké pizzerii, kde vaří bývalý student naší dánské učitelky
Marianne. Bohužel, až od 6pm. Musela jsem se tedy tři hodiny poflakovat po okolí, protože domu bych to nestihla.
 |
| Neapolská pizzerie |
Ve třídě je nás 12, ale Brazilka
Cris musela do práce (
živí sebe a svoji jedenáctiletou dceru) a Brazilec
Gustavo prostě zapomněl přijít. Usadili jsme se tedy k nejdelšímu stolu s naší učitelkou v čele a všichni vytáhli z tašek
víno. V Austrálii to funguje tak, že alkohol zakoupený v restauraci je až trojnásobně dražší než v obchodě. Je tedy zvykem si přinést vlastní láhev a za $5-7 si ji nechat jen otevřít.
Většina z nás si dala pizzu a víno padlo za vlast. Bavilo mě pozorovat, jak to některým stouplo do hlavy.
Švýcarky začaly být rozverné a nevnímaly, že mají celou pusu od rajčat,
Roberto v sobě nalezl Italskou krev a snažil se o jistou nonšalantnost a
Sharuch skoro usnul s hlavou na stole. Co mě ale dorazilo byla otázka Němce
Bennieho, odkud že to vlastně jsem. "The Czech Republic" ....What? Where is it?
To snad ne. Myslím, že se mi nepovedlo skrýt mé opovržení někým, kdo nezná ani své sousední země. (
a to chodí na vysokou školu)
Marianne nám objednala jako dezert místní
specialitu. Roberto, který pracuje v jiné pizzerii, nám zase prozradil, jak se to vyrábí. "Víte, jak máte na konci dne vždycky přebytečné těsto na pizzu? Tak to prostě vezmete, nasekáte, hodíte do friťáku se zbylým olejem a nakonec zalijete nutelou." Mmm, specialita jak se patří.
Čtvrtek
Po cestě do školy jsem objevila úžasný malý stánek s kávou, šátečky, croissanty, donuty a i s jejich ne zrovna populárními masovými koláči. Hned jsem si tam koupila Banana Bread.
 |
| Banana Bread |
Po škole jsem šla nakoupit nějaké
maso, abych měla o víkendu z čeho vařit. Musím říct, že obchody s jídlem mají na každém rohu a jsou neuvěřitelně logicky uspořádány. Člověk se nemusí nikam vracet, prostě jen jdete a postupně shazujete do košíku, jako podle dokonalého seznamu. (
já teda neshazuji, vždy hodinu zjišťuji, co je nejvýhodnější)
 |
| Je libo klokánka? |
Kdybyste věděli, jak mě lákalo to koupit. Maso ve slevě! Tak snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat