#90-94: CAE zkouška

Pondělí

Příjemná změna nemuset vstávat brzo a nasnídat se v klidu. Popíjet kafe, opalovat se a přitom pozorovat papoušky se člověku nepovede tak často.

Bohužel i přes to, že počasí volalo po tom jít na pláž jsem měla v plánu dodělat zbylé cvičné testy a zopakovat si psané útvary. Rozdíly mezi "zlepšovacím návrhem", "reportáží o současném stavu" a "prosbou o grant" spočívají v nuancích, nikoli v podstatě.

Takže jsem víceméně celý den strávila podtrháváním, opisováním a kousáním tužek. Když už jsem měla naprosto zavařený mozek, rozhodla jsem se alespoň trochu provětrat a vyrazila jsem běhat.

Jen co jsem zavřela dveře, tenhle mrňous ke mně přiběhl a doslova mě nechtěl pustit. Nikdy jsem nepotkala takhle mazlivou kočku. Jen co mě viděla, hned se ke mně rozběhla a s naprostou oddaností se nechala vzít i do náruče. 

 Přibližně po 10 minutách jsem se konečně dostala k tomu běhání.

A cestou zpátky jsem si musela vyfotit jeden ozdobený dům. Je to vážně paradox... vánoční atmosféra je tady naprosto nulová, vždyť i v noci máme teploty přes 20°C a přes den se opalujeme.

Úterý

Dneska na to nemám. Sepsala jsem si pár posledních věcí na papír a vyrazila ven, kde si je zopakuji.

Miluji ten fakt, že mám pláž jen 5 minut od domu. Vzala jsem si opalovací plavky (moc nedrží, ale nebudu mít opálená ramínka atd.), prostěradlo (to mám místo ručníku), papíry s učením a hodně vody.

Ležet jsem vydržela asi hodinu, ale už jsem si připadala grilovaná/pečená. Takže vzhůru zchladit se do rozběsněného oceánu... Věděla jsem, že mám plavky, které úplně nedrží, ale tak si je chytnu ne?

O bože. Docupitala jsem k vodě po vařicím písku a po prvních krocích mě smetla vlna. Naprosto mě vrátila na břeh, kde jsem si kecla na zadek a spodek plavek jsem chytila jen tak tak. Raději jsem se neotáčela, protože se mi pravděpodobně smálo dost lidí. Vyrazila jsem tedy hrdinně znovu do vody jakoby můj pád byl naprosto účelový. Tentokrát jsem trochu zrychlila a přitom si křečovitě držela spodek. Další vlna -BUM- spodek drží, ale vršek mi plave někam do neznáma. Čapla jsem ho a rudá až na zadku jsem se odplížila zpátky na prostěradlo. Nejradši bych se zahrabala do písku, ale to by se mi stejně určitě nepovedlo.

Ještě se mi z toho vedra zavařil mobil. Není na tyhle prosincové teploty (36°C) zvyklý.

Večer jsem ještě strávila obklopená papíry, ale už jsem to jen bezmyšlenkovitě četla. Radši půjdu spát, když je zítra ten den D a vstávám v 5:45.

Středa

Tak a je to tady. Dnešní den je vlastně důvod, proč se tu 12 týdnu lopotím. Jdeme ukázat, co máme i co nemáme.

Dorazila jsem jako jedna z prvních. Zaregistrovali si nás, vzali nám mobily a začalo to.

První byla gramatika a poté čtení. Můžu říct, že použitá slovní zásoba byla jedna z nejtěžších, co jsem v testech viděla. Měla jsem z toho dost smíšené pocity.

Následovalo psaní, kde jsme měli esej a zprávu shrnující situaci pracujících studentů (to je docela můj případ, tak jsem k tomu měla co říct).

A poslech, kde jsme sice byli všichni dost vyřízení, ale něco jsme tam napsali. 

Nejlepší pocit byl ale stejně ten, když jsme vycházeli ze školy a věděli, že už nemusíme nic.

Večer se šlo oslavovat do přístavu. Přišlo kolem 60 lidí a měli jsme tolik alkoholu, že jsme se za hodinu strašně zřídili. Přijela nás zpacifikovat policie, ale když jsme jim vysvětlili, že slavíme poslední zkoušku, nechali nás žít. Byli neuvěřitelně milí, skoro se nám omluvili. 

Jedna opilá fotka. Abych to vysvětlila: ve Švýcarsku se teď všichni fotí s rukou před obličejem a nikdo to nechápe. Doufám, že se to nechytí i u nás.

Upřímně nevím, v kolik jsem se dostala domů... 

Čtvrtek

Kocovina. Bolí mě hlava a žaludek na vodě... znáte to. Zvládla jsem si možná tak dát něco k snídani a šla jsem zase spát. Evidentně jsme takhle skončili všichni.

Pátek

Kdybyste chtěli vidět, jak dopadlo vánoční zdobení našeho bytu. Tak tady máte ukázku: