Pondělí
Předpověď hlásí celý týden déšť. Léto se zatím evidentně nechystá dorazit...
Ve škole mě čekala písemná část CAE zkoušky nanečisto. Strávili jsme tím celé dopoledne a ještě kus odpoledne. Když jsme skončili měli jsme jít ještě do studovny na "samostudium". Nějak jsme tam nikdo nedošel a zůstali jsme na pláži, když zrovna chvíli svítilo slunce.
Seděly jsme s Ninou na schodech a probíraly všechno možné. Našla si tady Australana, ale shodly jsme se, že takový vztah prostě nemá budoucnost. Je fajn užívat si prázdniny, ale nic vážného v tom nehledat...
Večer jsme se rozloučily a já dostala chuť na kuskus. Měla jsem docela tvořivou náladu a tak jsem se pustila do kuchařského experimentu.
Skončilo to překvapivě dobře. Butter chicken je indický recept a s kuskusem tvoří výbornou kombinaci.
Zítra bude Melbourne Cup a místo školy jdu do práce, protože první závod začíná už v 10 ráno. Jde o dostihy a budu zase pracovat v Randwicku.
Úterý
Vstávala jsem dřív než do školy, abych byla na místě už v 9:00. Malovala jsem se jako o život (do školy to moc neřeším, ale tady jsou jasná pravidla), když jsem uslyšela křik a poté ránu.
V bytě jsem byla pravděpodobně už jen já a Stephanie, protože chlapi (Adam a táta Steph) chodí do práce velmi brzo. Tak jsem s lehkým sebezapřením otevřela dveře do ložnice (co kdyby tam Adam ještě byl a prováděli by něco, při čem bych je neměla rušit?) jenže se naplnila má nejhorší očekávání. Stephanie měla epileptický záchvat.
Ležela na břiše, ztratila vědomí a ruce i nohy měla v křeči. Silně vydechovala a hlavu měla v nepřirozené poloze. Evidentně přepadla přes kufr, který jsem z pod ní musela dostat. Za chvíli začaly intenzivní záškuby v končetinách a silné slinění. Musela jsem ji trochu pohnout hlavou, nebo by se praštila o postel, a když jsem ji posunula začalo se jí lépe dýchat. Poté jsem vystřelila pro telefon a naštěstí jsem si pamatovala číslo tísňového volání.
Rozhovor s dispečerkou byl vážně chaotický, protože jsem ji musela popisovat co přesně se stalo, jak se to stalo, z jaké výšky spadla, jestli je těhotná, diabetik, jestli má vysoký tlak atd. jenže nic z toho jsem nevěděla. (znám ji přeci jenom měsíc...) Zároveň se Stephanie začala probírat a já ji musela uklidňovat, protože ztratila na pár minut zrak a byla dezorientovaná. Můžu říct, že těžší konverzaci v angličtině jsem nezažila.
Po 15 minutách přijeli záchranáři a odvezli ji do nemocnice. Já jsem se konečně zastavila, uvařila si kafe a začala se klepat jako ratlík. Uvědomila jsem si, co všechno se mohlo stát, kdybych tam nebyla...
Nějak jsem vyrazila do práce, i když jsem měla pocit, že půlku věcí nemám. Na moji zastávce byla bouračka a tak nás autobus úplně přejel s tím, že nemá kde zastavit. Tohle bude evidentně povedený den.
Dorazila jsem do Randwicku a těšila se, že alespoň budu pracovat ve venkovním baru na vzduchu a nějak se proberu. Přijdu si pro kartu ke kasám a podepsat papíry a moje agentura mi oznámí, že mě přesunuli dovnitř do nejvyššího patra. Jo a taky budu potřebovat bílou košili, tak snad ji mám s sebou.
Ne, nemám. Takže mi půjčili erární košili (pánské M), kterou jsem měla až ke kolenům a rukávy táhla po zemi. "No budeš to muset nějak vymyslet a utíkej, už teď jdeš pozdě"...takže jsem si musela košili ohrnout, zandat do kalhot a předstírat, že mít obří plandavou košili byl účel.
Dorazila jsem do Stables a doufala, že dostanu zástěru, stoupnu si za bar a košile nebude vidět. Jenže to byl vážně špatný den a nebyla jsem poslána za bar, nýbrž do privátních kójí.
Já dostala místnost číslo 12 a to znamená, že vás tam prostě zavřou a vy se staráte o všechno. Má klientka se jmenovala Elizabeth Richards a měla 25 hostů. O všechny nápoje, jídlo, úklid a techniku jsem se starala já. Celých 9 hodin.
Nosila jsem jim nejrůznější pochoutky a měla jsem hrozný hlad. Neumíte si představit, jak hrozné je sledovat mizící voňavé lasagne, vyhazovat skoro netknuté krevety a uklízet nedojedené čokoládové brownies. Jenže pak se na mě alespoň jednou usmálo štěstí a někdo z nich rozhodl, že by mohli jít do Establishmentu na lekci salsy. Opustili tedy svoji kóji o něco dřív a hned, jak se za nimi zavřely dveře?
Jako největší královna jsem si nalila sklenici šampaňského, rozložila kolem sebe všechny jednohubky, které zůstaly v místnosti a s nejlepším západem slunce jsem sledovala poslední závod. Tou dobou jsem vlastně byla placená za to, že tam sedím, jím a popíjím alkohol v privátní místnosti, jejíchž pronájem na 8 hodin stojí 90 000 Kč.
Středa
Ve škole mě čekala ústní část zkoušky. Tak jsme to s Benniem nějak odříkali a zkoušející (učitelka Sara) si mě poté odchytila a řekla mi, že jsem byla obdarována (řekla bych spíš, že čert mi byl dlužen) výzvou (řekni to na rovinu, můj parťák je dement), ale že "nad tím nemám ztrácet spánek" (zatím ztrácím jen nervy). Sranda, že ji stačilo 20 minut, aby zjistila, jak hrozné to s nim je...
Odpoledne jsme se dívali všichni na film "About time", který jsem už viděla, ale vůbec mi nevadilo ho vidět znovu. Budeme na něj psát recenzi.
Po škole jsem jela domu a půjdu brzo spát... na zítra se totiž plánuje Ivy.
Žádné komentáře:
Okomentovat