#8: Sociál

Indové v noci vařili. Nějakou cibulovou specialitu, protože jsme i v našem zavřeném pokoji umíraly s Weronikou smrady. Díky za kvalitní tři hodiny spánku.

Ibisové

Ráno jsem utíkala (nestihla jsem ani kafe) za Pákistáncem, aby mi dobil OpalCard. Našla jsem tu jeho gamblerskou trafiku, vlítla dovnitř, hodila po něm kartu, na stůl plácla $20 a rychle jsem vysvětlila, co potřebuji. Nutně jsem kartu musela dobít, jinak bych do školy ani nedojela. A když je něco urgentní, pos*re se co může. "Systém neodpovídá, budu to muset restartovat." Super, ale jinou možnost nemám. Kdybych nepočkala, stejně nedojedu dál než na Cirqual Quay. Automat začal nakonec zázrakem fungovat a autobus jsem doběhla. Proč nemůžu mít jednou doopravdy klidné ráno.

Ve škole jsem byla do 4pm. Po ranním dobití karty, mi nezbyly peníze na oběd, tak jsem zatlačila slzu u kebabu a šly jsme s Radkou na pláž. Po obědě se nás naše Dánská učitelka ptala, co jsme kdo měli k jídlu. Řekla jsem, že nic a ona vyhlásila sbírku na oběd pro Anetu... plus mi spolužáci začali nabízet svačiny. Ano, jsem oficiálně sociální případ.

Zapadající slunce osvětluje operu

Dneska jsem si taky prohlédla nástěnku s nabídkami house-share/flat-share. Už to musím začít obcházet, ať se mám kam přestěhovat. Člověku to nepřijde, ale čas utíká neuvěřitelně rychle. 

A taky jsem se přihlásila na sobotní výlet do Blue Mountains a na surf camp (25-27.9.). Jupí!