#6: První den ve škole

Budík! Vypnu ho a snažím se donutit vylézt z vyhřáté postele do odporných 10°C v pokoji. Představa, že bych měla přijít hned první den pozdě, mi ale pomohla vstát a tak jsem se doploužila do kuchyně. Weronika už byla vzhůru a telefonovala s přítelkyní. (asi měla noční)

Kafeeee

Čekal mě výlet do neznáma. Trajektem. Nejsem ranní ptáče a musela jsem vyvinout značné úsilí, abych se soustředila na cestu. Přibližně před mojí zastávkou si mě všiml nějaký kluk. Když mě viděl, zeptal se odkud jsem. (jak říkám, evidentně zapadám mezi místní...) Asi byl pro mě seslán z nebe, protože mi hned řekl kudy a kam. Vyměnili jsme si kontakty a mám dalšího průvodce po Sydney.

Circular Quay

Trajekt jsem tedy měla. Šla jsem až na horní palubu a můžu říct... za tohle to vstávání bude snad i stát. Nebe vymetené a slunce hřálo. Pohoda.

Ach ta panoramata

A teď to přijde!

Opera

Tadááá. Musela jsem. Cesta trvala 30 minut... (a tak jsem se dala do řeči s jednou paní a dozvěděla se, kde bydlí místní tuleň)

Do školy jsem dorazila o 15 minut dříve. Postupně začali přicházet budoucí spolužáci. "Odkud jsi?" Švýcarsko, Švýcarsko, Švýcarsko, Švýcarsko,... (ještě 11x) Výtečně. Manly je malá švýcarská kolonie? A pak přišla záchrana v podobě Češky Radky. Takže jsme to my dvě proti světu (...Švýcarsku)

Smoothie

Myslela jsem si, že ve 12 skončíme a já vyrazím zařizovat bankovní účet, SIM kartu a zdravotní pojištění. Ne. Trčeli jsme tam skoro do čtyř a testovali nás ze všech oblastí (use of English, reading, writing, listening, speaking)

Train station

Po škole jsem se omluvila z BBQ (haha, první den ve škole a hned BBQ... Welcome to Australia) a utíkala (plavila se) do centra, abych stihla zařídit alespoň něco. Musela jsem na vlak. Nepochopila jsem, jak se mi povedlo trefit správný směr, schody i nástupiště. Asi jsem měla prostě štěstí. (nebo, že bych se začínala orientovat?)

Omyl, jak já jsem vždycky naivní. Vylezla jsem z nákupního centra, kde jsem sehnala alespoň SIM kartu a... Shit, kde to jsem? Do teď jsem si vždycky našla (přes wi-fi) předem trasu. Věděla jsem o nejbližších zastávkách a kudy mám jet. Tentokrát jsem nestíhala a tak jsem jen rychle naskočila na vlak. Takže teď jsem stála v neznámé ulici, kde nejezdily autobusy a netušila nic. Bloudila jsem 2 hodiny. Chodila jsem po hlavních ulicích a hledala zastávku, kde by byla napsaná čísla autobusů. (jenže to je tak jedna na celé trase) Nic. Začalo se stmívat. Naštěstí jsem zůstala v klidu a začala vzpomínat na mapu Sydney. (tady člověk zjistí, jak moc je závislý na internetu v mobilu) Vydedukovala jsem možnosti, kudy by mohly jezdit linky do mé části města a povedlo se. Můžu říct, že se mi hodně ulevilo. (Už jen představa, že bych měla platit za taxi, mi dodávala novou a novou energii)

Večeře

Doma až za tmy (hlavně že vůbec) Hladová jako vlk jsem uvařila poslední věc, která zbyla. Zítra musím doplnit zásoby.