úterý 8. září 2015

#7: Praní

Začíná se oteplovat. Rána jsou pořád na omrzliny, ale kolem poledne svlékám vrstvy a závidím ostatním šortky. Jenže oni bydlí v Manly, oni nevstávají před východem slunce a oni nejezdí z ledového (čínského) předměstí.
Východ slunce nad Kingsfordem (romantika, až bych brečela)
Do školy jsem dorazila v předstihu a šla jsem zjišťovat, do jaké skupiny mě na základě testů zařadili. Dalo se čekat, že nás s Radkou rozdělí. Ve třídě jsem teď já, dva Brazilci a devět Švýcarů. Pondělí a středy bude škola končit ve 4pm a úterky, čtvrtky, pátky kolem poledne. Dostali jsme milion materiálů, úkolů a knih. Učitelka z Dánska to bere vážně. Brazilci se na to moc netvářili.
Nepamatuju si ani jednoho
Po škole jsem letěla do banky. Zbytečnost, protože Australané si doslova libují v čekání ve frontách. Začnou se spolu hned všichni bavit a nakonec se jim ani nechce jít na řadu. Já jsem naopak seděla jako na trní a umírala z té všudypřítomné zpomalenosti. První bankéřka si povídá s babičkou o kytkách, další probírá správnou velikost surfovacího prkna s klukem, který do banky přišel jen v plavkách a poslední (ano byli tam jenom tři, protože ostatní šli na minimálně dvouhodinový oběd) probíral rodinné problémy s jistým (pravděpodobně nahluchlým) mužem, který mu odpovídal přes celou halu. Takže všichni víme, jak těžkým rozvodovým řízením pan bankéř prochází a kterého právníka si určitě nemáme najímat.
A ty pelargonie jak mi rostou
Byla jsem ráda, když jsem dorazila domu. Cestou jsem dokoupila ty nejdůležitější potraviny (instantní polévky, mléko do kafe, rajčata ve slevě) a rozhodla jsem se vyzkoušet místní pračku. Shail zrovna uklízela kuchyň a nechala otevřené hlavní dveře dokořán. Pozdravily jsme se a já šla prát. Všechno jsem tam naházela, do pračky nalila nejlevnější prostředek z Coles a spokojeně zamířila zpátky. Za ty 2 minuty, které jsem strávila s pračkou, se obyvatelé našeho bytu vypařili. (myslím Indy... švábi zůstali) Klíče leží v pokoji. Já stojím venku.

3 hodiny jsem stála před naším bytem a vyhlásila pogrom proti Indům, rozhodla se navždy bojkotovat kari a nenávidět hinduismus. Zachránila mě až Weronika vracející se z práce. No alespoň jsem si pověsila dokonale prádlo. Čtyřikrát.

Na uklidnění
Při večeři jsem napsala úkoly, vyřídila si zdravotní pojištění a vypověděla v dostatečném předstihu současný house-share. Neměla jsem v plánu ten email posílat takhle brzo, ale když vám ve 22:30 začnou vyvařovat kari pod nosem... (jí vůbec něco kromě toho?!) není jiná možnost.

2 komentáře:

  1. Švábi zůstali?! Aneto, okamžitě se odstěhuj někam jinam!! :D Brečím si tu do polštáře za tebe :D Jinak fotky dokonalý, moc si to tam užívej:))

    OdpovědětVymazat
  2. Pracuju na tom :D užívám jak jen to jde :)) děkuju zlato

    OdpovědětVymazat