Probudila jsem se v 5:30. Jet lag. Alespoň jsem si naplánovala, co budu dělat. Sobotu strávím nakupováním základních věcí do domácnosti. Jako třeba toaletní papír, PEŘINA, ramínka, prací prášek, jar, houbičky na mytí... a taky bych si mohla koupit něco k jídlu. Ráno mě zachránila moje spolubydlící, když mi půjčila mléko do kafe. V jejích očích jsem určitě sociální případ.
Dostala jsem tip na nejlevnější supermarkety. Coles, kde najdu potraviny a Kmart, kde seženu peřinu a ramínka. Vyrazila jsem tedy směr Westfield Eastgardens.
Nevím, jestli to bylo tou sobotou, ale řekla bych, že se minimálně půlka Sydney rozhodla jít nakupovat. Výtečně... miluju davy. Prodírala jsem se zástupy Asiatů a Indů a snažila se vyznat v nekonečných uličkách a regálech. Víceméně jsem našla vše, ale stálo to hodně sil, času a potu, který z velké části nepatřil mně. (vyhlašuji den:"kup Indovi deodorant")
Když jsem tedy opustila obchodní dům s 6 igelitkami (jestli někdo nešetří životní prostředí, tak je to Austrálie) musela jsem najít, odkud mi odjíždí autobus zpět. Nebyla jsem sama, kdo bloudil. Jedna starší dáma se stejně jako já marně snažila dopátrat toho, kde staví autobusy směrem do centra. Zeptaly jsme se asi sedmi lidí, z čehož tři byli také cizinci, dva nemluvili jinak než čínsky, jedna žena před námi utekla a poslední muž nás zachránil. Na zastávce jsem nicméně strávila 45 minut. (public transport in Sydney forever)
 |
| Marně vyhlížím autobus |
 |
| Mmm |
Žádné komentáře:
Okomentovat