#27-29: Zařizování

Pondělí

Ze surf tripu jsme v neděli přijeli dost pozdě, takže jsem šla spát až někdy v 1am, protože jsem musela ještě vyprat mokré věci a napsat úkoly. Což znamenalo, že jsem ráno byla k smrti unavená. Po víkendu bez spánku se nikomu nechce vstávat brzo.

#24-26: Surf trip

Pátek

Ráno jsem dobalila poslední nezbytnosti, abych po škole mohla jen čapnout tašku a utíkat zpátky na Manly. Což jsem taky udělala (měla jsem přesně 3 minuty) a málem jsem nestihla trajekt a tím pádem i sraz. Bohužel v Sydney jsou semafory na každém metru a něco jako zelená vlna tady neexistuje, spíš pořád stojíte v kolonách a modlíte se aby už nikdo nechtěl přecházet silnici.

#22-23: Aktivní Sydney

Středa

Tak předpověď na středu se bohužel vyplnila, bouřky přišly a já o víkendu zmrznu v ledovém oceánu.

#20-21: Repelent

Pondělí

Naprosto vystihující moje pondělní ráno. Bohužel je jaro v plném proudu a ptáci začínají s námluvami. Jak se na tohle může nějaká chytit?

#18-19: Víkend

Sobota

Zase déšť. Chtěla jsem si vyprat prádlo, ale je to bez šance. Večer máme v plánu jít s holkama do centra, tak snad nebude pršet.

#17: BBQ

Ráno mě vzbudil déšť. Ne, to nebyl déšť, to byl monzun spojený s vichřicí. Pršelo ze všech stran, okna se rozlétla a stromy mlátily do domu. Podívaly jsme se na sebe s Weronikou a já jí jen tiše záviděla, že může zůstat v posteli. Weronika totiž dala výpověď a rozhodla se letět zpátky do Polska. Nezvládá to tady psychicky. Za ty dva týdny jsem vypozorovala, že každý den protelefonuje minimálně 7 hodin. (nepřeháním) Musela si koupit speciální tarif, aby měla volání do Polska zdarma. Austrálie prostě není nic pro ní.

Dej mi jídlo

#15-16: Společná večeře

Středa

Jako každé ráno jsem se doplazila pro kafe a vydala se vstříc novému školnímu dni. Přišla mi SMS od Stephanie, jak jsem se rozhodla ohledně bytu, že mají další zájemce, ale nejvíce by chtěli mě. (ooo, to potěší) Tak jsem ji odpověděla, že to moc ráda vezmu. Juchů! Mám se kam přestěhovat.

Černý pasažér

Vyloženě mi to zlepšilo náladu. Na trajektu mě zase pobavil holub, který se nějakým záhadným způsobem dostal do vnitřní kabiny a štrádoval si to mezi cestujícími. Holubi a racci jsou tady neuvěřitelně zdegenerovaní. Ztratili i ten zbytek pudů, který městští ptáci obvykle mají.

Výhled ze třídy

Máme nového spolužáka. Je to Němec a jmenuje se Ben. Tedy oslovovat ho máme Bennie. (....je mu 28) Mám tedy neustálý pocit, že volám na psa.

Škola byla dlouhá a domluvili jsme se, že jako třída půjdeme na společnou večeři. Zamluvili jsme stůl v nedaleké pizzerii, kde vaří bývalý student naší dánské učitelky Marianne. Bohužel, až od 6pm. Musela jsem se tedy tři hodiny poflakovat po okolí, protože domu bych to nestihla.

Neapolská pizzerie

Ve třídě je nás 12, ale Brazilka Cris musela do práce (živí sebe a svoji jedenáctiletou dceru) a Brazilec Gustavo prostě zapomněl přijít. Usadili jsme se tedy k nejdelšímu stolu s naší učitelkou v čele a všichni vytáhli z tašek víno. V Austrálii to funguje tak, že alkohol zakoupený v restauraci je až trojnásobně dražší než v obchodě. Je tedy zvykem si přinést vlastní láhev a za $5-7 si ji nechat jen otevřít.

Většina z nás si dala pizzu a víno padlo za vlast. Bavilo mě pozorovat, jak to některým stouplo do hlavy. Švýcarky začaly být rozverné a nevnímaly, že mají celou pusu od rajčat, Roberto v sobě nalezl Italskou krev a snažil se o jistou nonšalantnost a Sharuch skoro usnul s hlavou na stole. Co mě ale dorazilo byla otázka Němce Bennieho, odkud že to vlastně jsem. "The Czech Republic" ....What? Where is it? To snad ne. Myslím, že se mi nepovedlo skrýt mé opovržení někým, kdo nezná ani své sousední země. (a to chodí na vysokou školu)

Marianne nám objednala jako dezert místní specialitu. Roberto, který pracuje v jiné pizzerii, nám zase prozradil, jak se to vyrábí. "Víte, jak máte na konci dne vždycky přebytečné těsto na pizzu? Tak to prostě vezmete, nasekáte, hodíte do friťáku se zbylým olejem a nakonec zalijete nutelou." Mmm, specialita jak se patří.

Čtvrtek

Po cestě do školy jsem objevila úžasný malý stánek s kávou, šátečky, croissanty, donuty a i s jejich ne zrovna populárními masovými koláči. Hned jsem si tam koupila Banana Bread.

Banana Bread

Po škole jsem šla nakoupit nějaké maso, abych měla o víkendu z čeho vařit. Musím říct, že obchody s jídlem mají na každém rohu a jsou neuvěřitelně logicky uspořádány. Člověk se nemusí nikam vracet, prostě jen jdete a postupně shazujete do košíku, jako podle dokonalého seznamu. (já teda neshazuji, vždy hodinu zjišťuji, co je nejvýhodnější) 

Je libo klokánka?

Kdybyste věděli, jak mě lákalo to koupit. Maso ve slevě! Tak snad příště.

#13-14: Prohlídka bytu

V pondělí jsem byla dlouho ve škole a neudálo se nic, co by stálo za řeč.

Přijíždějící trajekt

V úterý jsem měla v plánu jít obhlédnout dva byty. Na první adrese jsem měla být až v 5:30pm, takže jsem před tím zůstala ve škole a napsala všechny úkoly a eseje.

Oběd

Ve 4:30pm jsem vyrazila směr Dee Why, ale jako vždy jsem musela bojovat s jízdním řádem. Autobus měl přijet ve 4:40 ale přijel až v celou, no nic. Cesta byla záživná, když se řidič přestal snažit točit na kruhových objezdech a prostě je začal projíždět přes prostředek (po trávě). Nevím, co mu na to NSW State Transit řekne, ale já se mu vůbec nedivím. Doslova na každém rohu byl malý kruhový objezd. Někdo se asi nudil.

Dee Why

Dee Why je krásné předměstí. Připomíná mi Hawaii, kde taky měli v oblibě domečky se zahradou a všude kolem zeleň. V porovnání s Kingsfordem to snad musí být jiné město. (i stát, kontinent, planeta) Pláž je kousek a autobusy sem taky jezdí.

Otevřela mi Stephanie. Je jí kolem 30 a vypadá mile. Bydlí s přítelem Adamem a s kočkou BooBoo. Byt byl útulný, voňavý (žádné kari), čistý (žádní mravenci) a s úžasným balkonem, odkud je vidět i oceán. S kočkou jsem se samozřejmě hned seznámila. Je to neuvěřitelné, ale je velká jako moji kocouři. Zkoukla mě podezíravým pohledem, ale myslím, že jsem si ji naklonila, když jsem ji zjevně věnovala největší pozornost. Už kvůli ní bych tam ráda bydlela.

Potom jsem měla jet na další prohlídku, ale už bylo moc pozdě na to, abych za ním jela 30 minut a potom přes dvě hodiny domu. Tak jsem napsala majiteli, že to bohužel dneska nezvládnu. A on mi odepsal:

Hahaha

Tak jo, pošli na mě federály prosím. Úplně vidím, jak se přetrhnou, aby našli moji Pre-paid SIM kartu, kvůli Brazilcovi, co po deseti letech v Austrálii neumí pořádně anglicky a sám je jen přistěhovalá opice.

Ještě, že jsem tam nešla...

#12: Úkoly

Konečně jsem se vyspala alespoň do 9. Neměla jsem na dnešek nic v plánu, jen odpočívat a napsat si úkoly.

Vzpomínka na domov

Tak jsem si udělala snídani (skoro jako v Čechách), vyprala prádlo a koukala na Rally Australia. Potřebuji načerpat energii na celotýdenní vstávání.

Kolem 11:00 jsem se vrhla na úkoly. Věděla jsem, že jich je hodně, ale že mi zaberou sedm hodin? To bude krásných dvanáct týdnů...

Umřu

Napsala jsem assignment, udělala reading test, dokončila 2 kapitoly a vypracovala pětistránkový worksheet. Příjemně strávená neděle.

Omnomnom

Alespoň jsem si udělala pořádnou večeři! Doufám, že tuhle nálož úkolů zvládnu, protože bude hůř.

#11: Blue Mountains

Vstávat v sobotu v 6 ráno je vážně nekřesťanské, každopádně na meeting point jsem se nějak doplahočila a vyrazili jsme směr Blue Mountains National Park.

Cesta trvala okolo dvou hodin a náš řidič Mark nám udělal sightseeing. Ukázal nám části Sydney i přilehlé okolí. Když nám ukazoval "Black town", bylo poznat, že není zrovna fanouškem Aborigines. V Austrálii se všichni bojí, že budou nařčeni z rasismu a chtějí odčinit temnou minulost plnou vyvražďování a utlačování. Jenže to řeší dost nešťastným způsobem. Postavili města, kde Aborigines můžou žít zadarmo. Nikdo je nenutí pracovat, mají vyšší dávky, ve všem dostanou podporu od státu, odpouští se jim daně... je toho daleko víc. No a to se samozřejmě nikomu nelíbí.

První zastávka byla v útočišti pro zraněná zvířata. Nejvíc nadšená jsem byla samozřejmě já. Klidně bych tam strávila celý den.

Nikdo si ho nechtěl pochovat (Scink uťatý)

Celebrita

Medvídek (vím, že je to vačnatec)

Láska na první pohled

Bring me the bitches

Done

Vombat, kupte mi ho někdo prosím

Klokani

Wallaby

Další zastávka Blue Mountains. Co k tomu napsat. Nádhera! Měla jsem pocit, že nejsem v Austrálii. Spíš někde v Africe nebo Jižní Americe. Modré hory jsou v UNESCO a název dostaly podle modrého oparu, který se vznáší nad nimi. Ten vzniká při vypařování oleje z listů eukalyptů.

Tři sestry

Tři sestry jsou pojmenovány podle domorodé legendy. Ta vypráví o třech sestrách z kmene Katoomba (tak se jmenuje i nejbližší město), které se zamilovaly do tří bratrů z jiného kmene. Rodiče se sňatkem nesouhlasili, tak se ženichové rozhodli získat nevěsty bojem. Kouzelník (Witch Doctor) se ale obával, že by v bitvě mohly zemřít i sestry, a proto je začaroval do skal. Protože byl ale sám zabit, nemohl z nich po skončení bojů kouzlo sejmout a tak navždy zůstaly skalami.

Witch Doctor (vidíte obličej?)

I přes vodopády řeky plynou dál...

Fotek mám mnohem víc, ale tohle pro představu stačí. Na Manly jsme dorazili v 7 večer a mě ještě čekala cesta do Kingsfordu. Jsem ráda, že si jdu konečně lehnout.

Noční opera

#10: Pátek

Pátek! To člověku vždycky zvedne náladu. Momentálně jsem teda trochu nemocná. Ráno jsem pravděpodobně měla teplotu, protože mi poprvé nebyla zima. Na všem hledat to pozitivní.

Proužky sobě

Ve škole milion slovíček a první psací assignment. Nechám to na neděli. (nechci se tím stresovat předčasně) Zítra se jede na výlet!

Manly po ránu

Dnes bylo dopoledne trochu oblačno, ale přeci jenom se to zase vybralo. Nevím, jestli to nějak ovlivnilo racky, ale jeden na mě zaútočil. 2x! Jdu si takhle se sandwichem a najednou bum, ze strany nálet, musela sem utéct do obchodu, aby mě nechal. Plachost veškerá žádná a vychovanost jakbysmet. (navíc jsem přišla o kus jídla, začínám nemít ráda i racky)

Večer jsem byla pozvána na večeři, tak jsem jela domu, abych ze sebe udělala člověka. Teda měla jsem to v plánu, jenže jak jsem se tak posadila na postel, (spíš rozvalila) začaly se mi zavírat oči. Probudil mě až Skype. (Thanks God) Stihla jsem se teda alespoň učesat a mazala směr Maroubra Beach.

El Toro Patas

Konečně jsem se najedla (nacpala k prasknutí) a zároveň poznala další část Sydney. Maroubra je hezká pláž, jen bych ji teda chtěla vidět i přes den. Vlny jsou větší a je dost kamenitá, takže tam smí jen surfaři profíci.

Maroubra Beach

#9: Úklid

Ráno jsem trochu zaspala, takže zase sprinty, ale stihla jsem to. Po cestě jsem z trajektu viděla duhu :)

Něco si přejte

Ve škole se nedělo nic podstatného. Když jsme skončili, šla jsem si konečně dát ten kebab, na který jsem včera koukala. Přišla jsem tam, objednala si a prodavač se mě zeptal, odkud jsem. The Czech Republic. Zakýval hlavou a obrátil se na svého mladého pomocníka, jestli ví kde to je. "Somewhere in South America?" Skoro ses trefil chlapče.

Nejhorší část dne měla teprve přijít. Na dnešek jsem napsaná na úklid kuchyně v share-housu. Tušila jsem, že to nebude zrovna procházka růžovým sadem, ale stejně mě to překvapilo.

Povinně jsem musela:

• Uklidit umyvadlo
• Umýt nádobí a dát ho kam patří
• Uklidit sporák
• Uklidit linku
• Uklidit stůl
• Vynést koš
• Zamést podlahu

Hned u prvního bodu jsem zjistila, že to pravděpodobně nikdy nikdo neuklidil pořádně. Vzala jsem na to svoji drahou (citový vztah) houbičku a začala drhnout. Umyvadlo jsem zvládla, přeci jenom se používá každý den a špína tam tolik neulpí. Jenže pak jsem šla na sporák. Ten nikdy nepocítil dotek čistícího prostředku. Nikdy. Ale to pořád nebylo nejhorší, protože pak jsem zvedla hlavu a uviděla digestoř zespodu. Lehce jsem vykřikla a myslím, že mi odtamtud něco odpovědělo.  

Škoda že nevidíte celou mravenčí stezku až ke dveřím

Po vydrhnutí umyvadla, sporáku a digestoře, se má houbička změnila v mastnou kostku. Musela jsem ji vyhodit. (a že to zabolelo) Potom jsem se přesunula na linku. Odsunula jsem toaster s topinkovačem a co nevidím? No ahoj mravenci!

Když jsem se takhle detailně podívala na kuchyňský nábytek, začala jsem to uklízet všechno. Mastnota a fleky byly na zdech, dveřích od skříněk, lednici i na oknech. Nešlo to jinak.

Běhna

Myslím, že by mi měli poděkovat za první pořádný úklid kuchyně. Byla jsem z toho tak znechucená, že jsem si šla radši zaběhat. Poprvé co jsem v Austrálii. Moje čtvrť není zrovna ideální pro běžce, není tu ani jeden park. Nejsem fanoušek běhání vedle tří-proudové silnice, ale co nadělám. 

Teď si půjdu napsat těch tisíc úkolů, co jsme dostali. Weronika je na BBQ s ex-classmates a tak budu mít pré v tom našem kumbálku. Indové hrají hry na Nintendu Wii, co si tady koupili. Kde asi berou tolik peněz, když nemají práci? Přitom nechodí ani do školy...

#8: Sociál

Indové v noci vařili. Nějakou cibulovou specialitu, protože jsme i v našem zavřeném pokoji umíraly s Weronikou smrady. Díky za kvalitní tři hodiny spánku.

Ibisové

Ráno jsem utíkala (nestihla jsem ani kafe) za Pákistáncem, aby mi dobil OpalCard. Našla jsem tu jeho gamblerskou trafiku, vlítla dovnitř, hodila po něm kartu, na stůl plácla $20 a rychle jsem vysvětlila, co potřebuji. Nutně jsem kartu musela dobít, jinak bych do školy ani nedojela. A když je něco urgentní, pos*re se co může. "Systém neodpovídá, budu to muset restartovat." Super, ale jinou možnost nemám. Kdybych nepočkala, stejně nedojedu dál než na Cirqual Quay. Automat začal nakonec zázrakem fungovat a autobus jsem doběhla. Proč nemůžu mít jednou doopravdy klidné ráno.

Ve škole jsem byla do 4pm. Po ranním dobití karty, mi nezbyly peníze na oběd, tak jsem zatlačila slzu u kebabu a šly jsme s Radkou na pláž. Po obědě se nás naše Dánská učitelka ptala, co jsme kdo měli k jídlu. Řekla jsem, že nic a ona vyhlásila sbírku na oběd pro Anetu... plus mi spolužáci začali nabízet svačiny. Ano, jsem oficiálně sociální případ.

Zapadající slunce osvětluje operu

Dneska jsem si taky prohlédla nástěnku s nabídkami house-share/flat-share. Už to musím začít obcházet, ať se mám kam přestěhovat. Člověku to nepřijde, ale čas utíká neuvěřitelně rychle. 

A taky jsem se přihlásila na sobotní výlet do Blue Mountains a na surf camp (25-27.9.). Jupí!

#7: Praní

Začíná se oteplovat. Rána jsou pořád na omrzliny, ale kolem poledne svlékám vrstvy a závidím ostatním šortky. Jenže oni bydlí v Manly, oni nevstávají před východem slunce a oni nejezdí z ledového (čínského) předměstí.

Východ slunce nad Kingsfordem (romantika, až bych brečela)

Do školy jsem dorazila v předstihu a šla jsem zjišťovat, do jaké skupiny mě na základě testů zařadili. Dalo se čekat, že nás s Radkou rozdělí. Ve třídě jsem teď já, dva Brazilci a devět Švýcarů. Pondělí a středy bude škola končit ve 4pm a úterky, čtvrtky, pátky kolem poledne. Dostali jsme milion materiálů, úkolů a knih. Učitelka z Dánska to bere vážně. Brazilci se na to moc netvářili.

Nepamatuju si ani jednoho

Po škole jsem letěla do banky. Zbytečnost, protože Australané si doslova libují v čekání ve frontách. Začnou se spolu hned všichni bavit a nakonec se jim ani nechce jít na řadu. Já jsem naopak seděla jako na trní a umírala z té všudypřítomné zpomalenosti. První bankéřka si povídá s babičkou o kytkách, další probírá správnou velikost surfovacího prkna s klukem, který do banky přišel jen v plavkách a poslední (ano byli tam jenom tři, protože ostatní šli na minimálně dvouhodinový oběd) probíral rodinné problémy s jistým (pravděpodobně nahluchlým) mužem, který mu odpovídal přes celou halu. Takže všichni víme, jak těžkým rozvodovým řízením pan bankéř prochází a kterého právníka si určitě nemáme najímat.

A ty pelargonie jak mi rostou

Byla jsem ráda, když jsem dorazila domu. Cestou jsem dokoupila ty nejdůležitější potraviny (instantní polévky, mléko do kafe, rajčata ve slevě) a rozhodla jsem se vyzkoušet místní pračku. Shail zrovna uklízela kuchyň a nechala otevřené hlavní dveře dokořán. Pozdravily jsme se a já šla prát. Všechno jsem tam naházela, do pračky nalila nejlevnější prostředek z Coles a spokojeně zamířila zpátky. Za ty 2 minuty, které jsem strávila s pračkou, se obyvatelé našeho bytu vypařili. (myslím Indy... švábi zůstali) Klíče leží v pokoji. Já stojím venku.

3 hodiny jsem stála před naším bytem a vyhlásila pogrom proti Indům, rozhodla se navždy bojkotovat kari a nenávidět hinduismus. Zachránila mě až Weronika vracející se z práce. No alespoň jsem si pověsila dokonale prádlo. Čtyřikrát.

Na uklidnění

Při večeři jsem napsala úkoly, vyřídila si zdravotní pojištění a vypověděla v dostatečném předstihu současný house-share. Neměla jsem v plánu ten email posílat takhle brzo, ale když vám ve 22:30 začnou vyvařovat kari pod nosem... (jí vůbec něco kromě toho?!) není jiná možnost.

#6: První den ve škole

Budík! Vypnu ho a snažím se donutit vylézt z vyhřáté postele do odporných 10°C v pokoji. Představa, že bych měla přijít hned první den pozdě, mi ale pomohla vstát a tak jsem se doploužila do kuchyně. Weronika už byla vzhůru a telefonovala s přítelkyní. (asi měla noční)

Kafeeee

Čekal mě výlet do neznáma. Trajektem. Nejsem ranní ptáče a musela jsem vyvinout značné úsilí, abych se soustředila na cestu. Přibližně před mojí zastávkou si mě všiml nějaký kluk. Když mě viděl, zeptal se odkud jsem. (jak říkám, evidentně zapadám mezi místní...) Asi byl pro mě seslán z nebe, protože mi hned řekl kudy a kam. Vyměnili jsme si kontakty a mám dalšího průvodce po Sydney.

Circular Quay

Trajekt jsem tedy měla. Šla jsem až na horní palubu a můžu říct... za tohle to vstávání bude snad i stát. Nebe vymetené a slunce hřálo. Pohoda.

Ach ta panoramata

A teď to přijde!

Opera

Tadááá. Musela jsem. Cesta trvala 30 minut... (a tak jsem se dala do řeči s jednou paní a dozvěděla se, kde bydlí místní tuleň)

Do školy jsem dorazila o 15 minut dříve. Postupně začali přicházet budoucí spolužáci. "Odkud jsi?" Švýcarsko, Švýcarsko, Švýcarsko, Švýcarsko,... (ještě 11x) Výtečně. Manly je malá švýcarská kolonie? A pak přišla záchrana v podobě Češky Radky. Takže jsme to my dvě proti světu (...Švýcarsku)

Smoothie

Myslela jsem si, že ve 12 skončíme a já vyrazím zařizovat bankovní účet, SIM kartu a zdravotní pojištění. Ne. Trčeli jsme tam skoro do čtyř a testovali nás ze všech oblastí (use of English, reading, writing, listening, speaking)

Train station

Po škole jsem se omluvila z BBQ (haha, první den ve škole a hned BBQ... Welcome to Australia) a utíkala (plavila se) do centra, abych stihla zařídit alespoň něco. Musela jsem na vlak. Nepochopila jsem, jak se mi povedlo trefit správný směr, schody i nástupiště. Asi jsem měla prostě štěstí. (nebo, že bych se začínala orientovat?)

Omyl, jak já jsem vždycky naivní. Vylezla jsem z nákupního centra, kde jsem sehnala alespoň SIM kartu a... Shit, kde to jsem? Do teď jsem si vždycky našla (přes wi-fi) předem trasu. Věděla jsem o nejbližších zastávkách a kudy mám jet. Tentokrát jsem nestíhala a tak jsem jen rychle naskočila na vlak. Takže teď jsem stála v neznámé ulici, kde nejezdily autobusy a netušila nic. Bloudila jsem 2 hodiny. Chodila jsem po hlavních ulicích a hledala zastávku, kde by byla napsaná čísla autobusů. (jenže to je tak jedna na celé trase) Nic. Začalo se stmívat. Naštěstí jsem zůstala v klidu a začala vzpomínat na mapu Sydney. (tady člověk zjistí, jak moc je závislý na internetu v mobilu) Vydedukovala jsem možnosti, kudy by mohly jezdit linky do mé části města a povedlo se. Můžu říct, že se mi hodně ulevilo. (Už jen představa, že bych měla platit za taxi, mi dodávala novou a novou energii)

Večeře

Doma až za tmy (hlavně že vůbec) Hladová jako vlk jsem uvařila poslední věc, která zbyla. Zítra musím doplnit zásoby.