#57-59: Otevírání H&M

Středa

Pořád špatné počasí, nenaděláme nic. 

Škola dlouhá a nudná, ale domluvily jsme se s Radkou, že 11.11. půjdeme na Chinaski, tak snad nám to vyjde. 

#55-56: Recycle

Pondělí

Prší a vlhkost snad 100%. Všichni jsme byli jako přejetí parním válcem.

#53-54: Establishment

Sobota

Kolem 6am mě vzbudil Adam odcházející do práce. Chvíli jsem ještě ležela, ale nemělo to moc smysl a jak jsem se tak koukala do stropu, rozhodla jsem se, že když pracuji až večer, půjdu dneska do fitka.

#51-52: Coogee Pavillion

Čtvrtek

Probudila jsem se do velice podivného počasí. Vypadalo to jako by byl ve vzduchu písek a vlhkost byla kolem 90%. Zároveň chvíli pršelo a hned nato vyšlo slunce, to se střídalo po celý den.

Na cestu do školy mi ještě nepršelo, ale potom přišel monzun a lilo 4 hodiny v kuse. Při hodině jsme zkoušeli ústní část naší zkoušky a já byla s Melanie. Vyhovovalo mi to, protože je výřečná a diskuze o povinných tématech se s ní jednoduše a přirozeně rozvíjí.

Po škole jsem letěla domů, abych si vzala uniformu. Ta byla tentokrát ve znamení bílého trička, modrých jeans a conversek. Všechno jsem to čirou náhodou měla a tak jsem vyrazila na Coogee Beach.

Šíleně pršelo a moje cesta trvala dvě hodiny. Takže si umíte představit, jak krásná jsem dorazila do práce. Zmoklá slepice Aneta... nicméně když jsem našla tu správnou budovu, nestačila jsem zírat.

První patro je otevřený prostor s obrovskými okny, což ho krásně prosvětlilo. Převládá zde dřevěný nábytek, ale strop zůstal industriální. Můžu říct, že jsem koukala s otevřenou pusou... nádhera! Takhle si jednou zařídím vlastní bydlení.

Já jsem však pracovala v nejvyšším patře a to bylo zcela jiné. Důležitý prvek byla obrovská terasa, z které byl nádherný výhled na oceán (teda byl by, kdyby nepršelo). Celý interiér byl naprosto rozdílný, plný masivního nábytku, obstarožních světel a různých obkladů na stěnách. Terasa byla odlehčená a nejvíce se mi líbily ty žárovičky natažené přes celou plochu. Poté zde byl takzvaný "glass house" (skleník), což byla skleněná místnost nacházející se na terase. Po celý večer skleník praskal ve švech, protože odtud byl krásný výhled na osvětlené město. 

Pracovala jsem s výbornou partou ve které jsem objevila Slovenku jménem Lea. Výborně se mi s ní dělalo a doufám, že se zase potkáme. Nosila jsem canapés (jednohubky), které zase vážily kolem 10 kilo, ale alespoň jsem je nabízela lehce podnapilým zato přátelským lidem a mohla jsem si u toho zpívat staré pecky Michaela Jacksona, které zněly skoro celý večer.

Párty byla vlastně oslava celého podniku a přišlo kolem 800 lidí. To znamenalo, že jsme se museli prodírat neprostupným davem s kuřecími křídly a jogurtovou omáčkou a nic nerozlít, natož někoho umazat. Občas to bylo naprosto nemožné a museli jsme mít talíř nad hlavou a modlit se, že to nás nikdo nestrčí... to by totiž byla docela katastrofa. 

Další vtipná věc byly názvy jednohubek. Vlastně to nebylo ani moc vtipné, protože šéfkuchař nám zdůraznil minimálně 100x, že MUSÍME znát přesný název a složení všeho. Pokud to spleteme a narazíme na někoho, kdo zná jídelní lístek... budeme mít problém. Nechápu, proč se kuchaři snaží vypadat světově a pojmenovávají své výrobky názvy jako "Roasted foie gras with apple, celeriac and truffle beignets" nebo "Warm bon-bons of foie gras à la Basque", ale museli jsme se s tím nějak vypořádat.

Skamarádila jsem se s dalšími lidmi z naší agentury. Jorge ze Španělska, Tom z Německa a Anna z VB. Tak doufám, že se s nimi zase uvidím. Domu jsem dorazila někdy před půlnocí a tak jsem nešla s ostatními do Ivy.

Pátek

Prší ze všech stran a ráno jsem já i Stephanie lehce zaspaly, takže jsme pobíhaly po bytě a malovaly se u vaření kafe.

Cris a Sharuch

Ve škole jsme se rozloučili s Gustavem a dozvěděli se, s kým budeme ve dvojici na ústní část zkoušky. Víte, jak je v naší třídě jen jeden jediný člověk, kterého nemůžu vystát? Osoba, se kterou mám problém už od prvního dne? Někdo, koho jsem se nejvíc bála dostat? Tak přesně toho mi lidí z Cambridge určili...Bennie.

Víceméně to pro mě znamená, že tuto část zkoušky nemám šanci udělat. Ústní zkouška má 4 části a první dvě skládáme každý za sebe, ty další dvě musíme spolupracovat a to je naprosto nemožné. Není v lidských silách vytvořit diskuzi s někým, kdo nepochopí otázku, nemá žádné nápady a už vůbec nemá slovní zásobu. Zároveň je těžké mu rozumět a to jak kvůli německé výslovnosti, tak i proto, že nedokončuje věty.

Když učitelka přečetla moji dvojici, celá třída se na mě soucitně podívala. O přestávce za mnou přišlo 6 lidí a vážně mě utěšovali... takže až takhle špatné to je.

Po škole jsem jela do centra a stavila se v mojí agentuře. Můj první paycheck!!! Alespoň něco mi zlepšilo náladu... vydělala jsem si $186 za 6 hodin práce, to je nějakých 530 Kč na hodinu. Hned jsem s tím zašla do banky a alespoň si trochu zlepšila náladu.

Doma jsem se rozhodla konečně uvařit něco jiného než kuře. Koupila jsem tedy hovězí a hledala na něj nějaké koření. To tady ale neexistuje. Používají podivný prášek, který se zalije vodou a vytvoří zvláštní směs. Je to něco jako hodně hustá omáčka, která ochutí maso. Naházela jsem do toho konzervu rajčat a voilà...

Výtečná večeře. Jsem na sebe pyšná, protože tady není vůbec jednoduché vařit. Přijde mi, že vůbec nenakládají maso a na BBQ se připravují jen klobásy nebo už předpřipravené hovězí. Všechno tu je v prášku nebo už uvařené a stačí to ohřát v mikrovlnce. Pravděpodobně to je tím, že lidí snídají, obědvají i večeří v restauracích a s vařením neztrácejí čas.

Zítra pracuji v baru v centru, tak jsem lehce nervózní... bude to totiž i s večeří.

#48-50: Shark Bar

Pondělí

Dneska bude krásně. Bohužel máme dlouhou školu a tak se můžu možná tak koukat z okna, jak si ostatní užívají na pláži.

#46-47: The Stables

Sobota

Probouzím se do nádherného dne, který prožiji zavřená v klimatizovaném baru. Jaké štěstí...

#42-45: Škola, práce, spát

Omlouvám se za zpoždění článku, ale momentálně nemám vůbec čas. Škola, práce, úkoly a spát... každý den.

Úterý

Pršííí... pořád je jaro, takže si počasí dělá co chce.

#40-41: Bydlení na Dee Why

Neděle

Konečně jsem doopravdy dohnala můj spánkový deficit a doufala jsem, že bych mohla jít na pláž, když jsem včera pracovala do večera a neužila si krásného počasí. Omyl, celou neděli pršelo... 

#38-39: Práce

Pátek

Jelikož jsem byla ve čtvrtek večer zase v clubu Ivy, tak jsem toho moc nenaspala. Lépe řečeno jsem spala přesně 40 minut a už jsem musela vstávat do školy.

#37: RSA

Nejnudněji strávených 7 hodin v mém životě...

#35-36: Nové spolužačky

Úterý

Poprvé jedu do školy z Dee Why a tu hodinu spánku navíc jsem si užila. V 7 ráno bylo už skoro 30°C a mohli jste se klidně opalovat.

#33-34: Prodloužený víkend

Neděle

První noc v nové queen size posteli byla úžasná. Bohužel se v noci zaváděl letní čas, a tak nám ukradli hodinu. Teď je rozdíl oproti ČR 9 hodin.

#32: Stěhování

A je to tady. Stěhování! Vstala jsem brzo a dobalila poslední věci. V 10am je check-out time a já musím být připravená na kontrolu a předání klíčů.

#31: Fotky ze surf tripu

Tak jsem v pátek úplně nezvládla jít do školy. Jedna hodina spánku mi prostě nestačí.

#30: Ivy

Je čtvrtek 1. října a musím říct, že ten měsíc neuvěřitelně utekl. Léto se blíží a když teď budu bydlet blízko pláže, pořádně si ho užiji.